REPROSOUSTAVY S KABINETEM, NEBO BEZ? MÝTUS? NEBO KONEC NEKONEČNÉHO DOGMATU? PART 1
Tento článek plánujeme už delší dobu a je pravdou, že prvotní impuls k jeho napsání daly reprosoustavy Diptyque Audio. Přestože se jedná o magnetostatické dipólové reprosoustavy, nikoliv o systémy využívající klasické dynamické reproduktory, stále pracují na principu otevřené ozvučnice.
Právě tato konstrukce nás přivedla k širší otázce: Jakou roli vlastně hraje klasický kabinet v reprodukci hudby? Je skutečně nezbytnou součástí kvalitní reprosoustavy, nebo existuje i jiná cesta, která může přinést přesnější a přirozenější zvuk?
VÍTEJTE VE SVĚTĚ REPROSOUSTAV S OTEVŘENOU OZVUČNICÍ
Je to cesta k vysvětlení nekonečného sporu mezi velkou většinou zarytých Hi-Fi nadšenců a tradičních zákazníků, kteří mají ve světě Hi-Fi utkvělou představu a přesvědčení o tom, jak má správná reprosoustava vypadat. A tou je bezesporu tradiční kabinet.
Pak je tady ale skutečnost, že kdykoli prezentujeme reprosoustavy Diptyque Audio, a nyní nebudeme popisovat technologické principy magnetostatických panelů, ale zaměříme se pouze na otevřený systém, není jediného člověka, který by nevěřícně nekroutil hlavou nad tím, jak je možné, že tento systém reprosoustav, postrádající kabinet, dokáže hrát neskutečně velké a přesné basy a navíc, nemá žádné klasické dynamické reproduktory.

DIPTYQUE AUDIO – DIPÓLOVÉ REPROSOUSTAVY, VLASTNÍ VESMÍR V KLASICKÉM HI-FI KONKURENČNÍM PROSTORU
Důkazem toho je velké množství návštěvníků našich expozic na výstavách, kde se opakovaně přesvědčujeme, jak hluboce zakořeněné a často mylné představy o konstrukci reprosoustav mezi Hi-Fi fanoušky přetrvávají a jinak tomu není ani v našem Hi-Fi studiu.
„Ty panely hrají basy? Vy tu někde máte subwoofer?“ Otázek je mnoho, stejně jako žasnoucích posluchačů.
Kde je tedy ta pravda? Dokážou reprosoustavy bez klasické ozvučnice hrát basy? Dokážou reprodukovat komplexní spodní pásmo? Zahrají takto otevřené systémy opravdu všechno?
Odpověď je jednoduchá. Otevřené systémy, tedy reprosoustavy bez klasické ozvučnice, opravdu dokážou zahrát plnohodnotné spodní pásmo, a dokonce věrněji a přesněji než klasická reprosoustava s ozvučnicí.
Má to ale svá ale…
NEŽ SE DOSTANEME K PRINCIPU A VÝHODÁM OTEVŘENÝCH OZVUČNIC, POJĎME SI UPŘESNIT, CO TO VE SKUTEČNOSTI OTEVŘENÝ KABINET JE A KDE SE S NÍM MŮŽEME SETKAT.
Diptyque Audio nejsou klasické reprosoustavy. Tento francouzský výrobce vsadil zcela přesvědčivě, a jistě z velmi dobrých důvodů, na magnetostatickou dipólovou technologii. Jejich zkušenosti s poslechem různých reprodukčních technologií je přivedly k přesvědčení, že právě magnetostatická technologie je nejblíže tomu, jak by podle jejich představ měla hudba znít a jak by ji měl posluchač slyšet.
Přestože Diptyque Audio staví magnetostatické reprosoustavy, jejichž technologie je zcela odlišná od klasických dynamických měničů, jejich systém ve skutečnosti také využívá princip otevřené ozvučnice.
Poslechněte si reprosoustavy Diptyque Audio v našem HiFi studiu a poznejte zvuk otevřené ozvučnice na vlastní uši. Diptyque Audio
Nejde však pouze o magnetostatickou technologii využívající otevřenou ozvučnici. Systém otevřené ozvučnice najdeme také u dalších výrobců, kteří kombinují klasické reproduktorové měniče.
Představme si přední dřevěný panel, do kterého jsou instalovány klasické středobasové měniče společně s výškovým reproduktorem. Nic víc nikde nenajdeme. Pouze čelní dřevěnou desku, žádné boky, žádná záda skříně (jednoduše řečeno).
Jiní výrobci využívají středovýškový hornový reproduktor v kombinaci se středobasovými reproduktory, které jsou rovněž instalovány pouze do dřevěné desky. Žádný klasický kabinet zde nenajdeme.
Pro mnoho, opravdu mnoho příznivců Hi-Fi, a to jsme zřejmě téměř všichni, neboť není člověka, který by neposlouchal hudbu a neměl doma klasické reprobedny, je design těchto otevřených systémů často jako ze světa science fiction.
Ve světě Hi-Fi najdeme například tyto výrobce otevřených ozvučnic:
Diptyque Audio – magnetostatické reprosoustavy, PureAudioProject – Izrael, Spatial Europe – Německo, Spatial Audio Lab – USA, Tri-Art Audio – Kanada, Wolf von Langa – Německo
A mnoho dalších…
Proč to tedy dělají? Proč se někteří konstruktéři snaží vyhnout klasickému kabinetu?
Jak můžete vidět, Diptyque Audio není jediným výrobcem na světě, který využívá otevřené ozvučnice, respektive se vyhýbá klasickému kabinetu. Samozřejmě, magnetostatický reproduktor s dipólovou technologií není klasickým systémem dynamických reproduktorů a ve skutečnosti jej ani jinak než bez kabinetu, jako dipól, postavit nelze. My se ale nyní na celou problematiku díváme v širším pojetí. Proč tedy kabinet?
Odpověď samozřejmě hledejme ve výsledném zvuku. Tedy v tom, jakým způsobem chceme reprodukovat basové a střední frekvence, respektive celé spodní pásmo, které mají na starosti středobasové reproduktory.
Samozřejmě, že kabinet nebo otevřená ozvučnice představují složité téma a každá z těchto konstrukčních variant má své fyzikální výhody i nevýhody. Neexistuje precedent, dle kterého bychom mohli tvrdit, že ta či ona cesta je špatná a ten či onen systém je lepší než ten druhý. Není to pouze o tom, že výsledný zvuk je takový či jiný. Ve své podstatě, v samotném jádru této otázky, je ale nakonec vždy stejné přesvědčení konstruktéra o výsledném zvuku a představa o tom, jak by mělo středobasové pásmo hrát. A právě podle této představy si každý konstruktér volí vlastní cestu, jak jí dosáhnout.
Než přejdeme alespoň k základním fyzikálním, a tedy i konstrukčním výhodám a nevýhodám každého systému – a podotýkám, že opravdu pouze k těm základním, neboť předmětem tohoto článku není popis jednotlivých fyzikálních a konstrukčních principů, zaměříme se na to, zda nám otevřená ozvučnice dokáže nabídnout plnohodnotné středobasové pásmo a proč řada konstruktérů právě tuto cestu otevřených ozvučnic preferuje před klasickým kabinetem.
KABINET, NEBO OTEVŘENÁ OZVUČNICE? CO VLASTNĚ JAKO POSLUCHAČ OČEKÁVÁM OD STŘEDOBASOVÉHO PÁSMA?
Začneme tím nejdůležitějším: zvukovou kvalitou a zvukovými preferencemi každého z těchto systémů. Co nám ve skutečnosti nabízejí a v čem nás naopak mohou omezovat?
Asi všichni od reprosoustavy očekáváme pořádné, rychlé a pevné basy, čitelné a přesně konturované, s tou velkou očekávanou energií, kdy nám tlaková vlna polechtá břicho. Stejně tak očekáváme čitelnost spodního pásma, kontrabasu, krásné vrnění strun violoncella. Perkuse, smyčce, energické spodní tóny velkých jazzových a symfonických těles. To všechno nám musí středobasový měnič nabídnout. A aby obstál ve všech těchto úkolech a uspokojil všechna naše očekávání, nemá to vůbec jednoduché.
Tudíž ani konstruktér to nemá jednoduché. Ví, čeho chce dosáhnout, ale musí si vybrat určitou cestu. Řekněme, že se rozhoduje mezi maximální čitelností, přesností a konturami jednotlivých basových tónů, ovšem s určitým omezením jejich objemu a mohutnosti, anebo naopak mezi výraznou makrodynamikou, objemem a fyzickou působivostí basu, ovšem za cenu určitého omezení čitelnosti a rozlišení těch nejjemnějších detailů.
KONVENCE VE STÍNU AUDIOFILNÍ VÝZVY – JE TŘEBA SE REPROSOUSTAV BEZ KABINETU OBÁVAT?
A právě zde začíná být volba konstrukce ozvučnice zásadní. Klasický kabinet totiž dokáže nabídnout něco, co od reprosoustavy přirozeně očekáváme. Pocit objemu, mohutnosti a energie. Vhodně navržená ozvučnice, zejména bassreflexová, dokáže výrazně podpořit spodní pásmo, posunout reprodukci k nižším frekvencím a dodat basům potřebnou razanci a makrodynamiku.
REZONANCE A DOZVUK SKŘÍNĚ JAKO ZABIJÁK PŘESNOSTI
Jenže nic není zadarmo. Kabinet není pouze pasivním obalem reproduktorových měničů. Je součástí akustického systému a svými vlastnostmi se přímo podílí na výsledném zvuku. Uvnitř skříně vznikají odrazy a stojaté vlny, samotné stěny mohou rezonovat a bassreflexový nátrubek přidává další rezonanční prvek. To všechno musí konstruktér zvládnout, protože nežádoucí rezonance a doznívání mohou ovlivnit čitelnost a přesnost reprodukce.
Nyní přichází jeden z nejzajímavějších aspektů otevřené ozvučnice. Nepotřebuje uzavřený objem vzduchu, vnitřní stěny kabinetu ani bassreflexový nátrubek. Odpadá tak řada akustických a mechanických problémů, které musí konstruktér klasické reprosoustavy řešit.
Otevřená ozvučnice se nesnaží dosáhnout mohutnosti a basového objemu stejným způsobem jako klasický kabinet. Její předností může být naopak čistota, transparentnost a čitelnost spodního pásma. Jednotlivé hudební informace mohou být lépe oddělené, basové tóny přesněji definované a jejich doznívání přirozenější, bez dalšího akustického příspěvku kabinetu nebo bassreflexového systému.
Samozřejmě ani tato cesta není bez kompromisů. Otevřená ozvučnice musí řešit vzájemné rušení přední a zadní zvukové vlny, což je zejména v oblasti hlubokých basů zásadní konstrukční omezení. Dosáhnout stejné mohutnosti a basového rozsahu proto může vyžadovat větší plochu membrán, vhodné rozmístění měničů a celkově odlišný konstrukční přístup.
Dostáváme se tak k zajímavému paradoxu. Klasický kabinet nám může nabídnout mohutnost, objem a výraznou dynamiku, ale současně přináší další akustické jevy, které mohou ovlivnit čitelnost reprodukce. Otevřená ozvučnice se některým z těchto problémů vyhýbá, ale musí se vypořádat s jinými fyzikálními omezeními.
Přesto na poli high-end reprosoustav stále převládají reprosoustavy s tradičním kabinetem.
Je zajímavé sledovat, jak rozdílnými cestami se jednotliví konstruktéři vydávají a jakých výsledků dokážou dosáhnout.
Kabinet není pouze pasivní schránkou, ve které jsou umístěny reproduktorové měniče. Je sám o sobě akustickým a mechanickým tělesem s vlastními rezonancemi a vibracemi. Jeho stěny se mohou rozkmitat a následně samy vyzařovat zvuk, který se přidává k přímému vyzařování reproduktorů. Uvnitř skříně navíc vznikají stojaté vlny a odrazy, zatímco bassreflexový nátrubek představuje další rezonanční prvek. Všechny tyto jevy mohou ovlivňovat výslednou frekvenční i časovou odezvu a přispívat ke zvukovému zabarvení. Konstruktér se je pochopitelně snaží potlačit, kabinet však nikdy není zcela akusticky neutrální.
Odborné studie a výzkumy:
-
Harwood, Mathews – Factors in the Design of Loudspeaker Cabinets (BBC, 1977).
-
Bastyr, Capone – The Sound Output of Loudspeaker Cabinet Walls (AES).
-
Cobianchi, Rousseau – Predicting the Acoustic Power Radiation from Loudspeaker Cabinets (AES, 2015).

JAK SI TO TEDY JEDNODUŠE VYLOŽIT?
Jedno je nutné zopakovat. Každé z těchto konstrukčních řešení má své klady a zápory a je na samotném posluchači, kterou cestou se chce vydat. Záleží především na jeho zvukových preferencích a hudebních žánrech, které poslouchá. Rozhodně tím ale vyvracíme dogma, že pouze reprosoustavy s klasickým kabinetem dokážou reprodukovat plnohodnotné basy.
A jak je to tedy s kvalitou reprodukce, za kterou se všichni konstruktéři tolik ženou? Vyplatí se nám vydat cestou otevřené reprosoustavy bez kabinetu?
A zde se ukazuje jeden z hlavních rozdílů mezi oběma konstrukčními přístupy. Otevřená ozvučnice se nesnaží dosáhnout mohutnosti a basového objemu stejným způsobem jako klasický kabinet. Její předností může být naopak čistota, transparentnost a čitelnost spodního pásma.
Perkuse mají čistší kontury, smyčce kontrabasu jsou čitelnější a přesnější. Lépe vnímáme také samotné tělo nástroje, jeho objem a mohutnost, aniž by se k němu přidávalo nežádoucí dunění nebo nafouklý dozvuk kabinetu. Jednoduše řečeno, otevřená ozvučnice nabízí předpoklady pro přesnější, přehlednější a přirozenější reprodukci středobasového pásma.
Samozřejmě i otevřená ozvučnice má svá fyzikální omezení. Její výsledný zvuk závisí na konstrukci, použitých měničích, jejich naladění i rozměrech samotné ozvučnice. Je to však zcela odlišná cesta, která se snaží dosáhnout věrné reprodukce bez dalšího akustického příspěvku klasického kabinetu.
VÍTEJTE VE SVĚTĚ ODHALENÍ ZVUKOVÉ PRAVDY
Ale jistě, i přestože nám kabinet může svými rezonancemi a vlastním vyzařováním ovlivňovat středobasové pásmo, stále nabízí oproti otevřené ozvučnici možnost dosáhnout objemnějšího a hutnějšího spodního pásma. A co si budeme namlouvat, u nahrávek, kterým chybí dostatečně výrazná spodní složka, nám může kabinet svým charakterem reprodukce docela pomoci.
Reprosoustava s kabinetem je i přes své nežádoucí akustické vlastnosti stále univerzálním řešením pro komplexní reprodukci hudby.
A opět se vracíme na samý začátek. Rozdíl tedy nespočívá v tom, že by otevřená ozvučnice nedokázala nabídnout mohutný a dynamický bas. Dokáže, ale dosahuje ho jinou cestou a jeho charakter se může výrazně lišit od reprodukce klasického kabinetu.
Samozřejmě, oba systémy fungují. Existuje ale ještě třetí cesta: dosáhnout mimořádné basové mohutnosti, fyzického tlaku a dynamiky, a přitom zachovat čistotu, přesnost a rozlišení otevřené konstrukce. To už se dostáváme ke skutečně velkým otevřeným reprosoustavám, které svými koncepcemi, rozměry a designem nemusí vyhovovat úplně každému.
AUDIOFILNÍ POHLED NA REPRODUKCI HUDBY VS. HIGH-END VE STÍNU BUSINESSU
Můj názor na tento fakt je, že klasický kabinet má mnohem větší zastoupení v podvědomí zájemců a příznivců Hi-Fi, a tudíž také lepší předpoklady k prodeji. Nabízí mohutnost, dynamiku a fyzický tlak, a to i tam, kde samotná nahrávka ve skutečnosti tak výraznou basovou a středobasovou složku postrádá. Tradiční reprosoustava s kabinetem zkrátka odpovídá zažité představě o tom, jak má kvalitní reproduktorová soustava vypadat, a je proto z obchodního hlediska mnohem lépe prodejná.
Dostáváme tak špičkově naladěný high-end, který však stále nese fyzikální kompromisy klasické kabinetové konstrukce, jež se mohou projevit i ve výsledném zvuku.
Vedle toho ale stojí systémy s otevřenou ozvučnicí. Už samotné toto označení napovídá, že se nejedná o tradiční konstrukci. A skutečně, tento druh reprosoustav není svým designem ani koncepcí pro každého.
ČAS, KDY PURISMUS A ČISTOTA VÍTĚZÍ NAD OBJEMEM
Otevřené reprosoustavy, jinak řečeno reprosoustavy bez klasického kabinetu, budou vždy jiné a také jinak vypadat, ale i jinak hrát. Jejich konstruktéři přesně vědí, proč se vydávají touto cestou a čeho chtějí dosáhnout. Není to náhodná konstrukční volba, ale vědomé rozhodnutí upřednostnit puristický přístup k reprodukci hudby. Jsou to systémy stavěné pro audiofily, které nezajímá pouze design, ale především kvalita samotné reprodukce. Jejich vzhled se tradiční koncepci často vymyká, stejně jako jejich konstrukční filozofie, která klade důraz na čitelnost, přesnost, transparentnost a přirozenost hudebního projevu.
Ten, kdo nikdy neslyšel otevřený systém a neměl možnost přímého srovnání s klasickou kabinetovou reprosoustavou, jen těžko pochopí, v čem spočívá jeho odlišnost. Pokud však jednou dostanete možnost oba systémy skutečně slyšet a porovnat, možná budete velmi překvapeni. Až takový rozdíl v reprodukci středobasového pásma uslyšíte, možná budete doslova rozčarováni tím, co všechno vám dosud unikalo.
Nyní jsme si vysvětlili, proč otevřená ozvučnice není překážkou pro reprodukci plnohodnotného basového pásma a proč se někteří konstruktéři vydávají právě touto cestou.
A jak je to v případě magnetostatických reprosoustav Diptyque Audio? Ty totiž nejen využívají otevřenou ozvučnici, ale navíc zcela postrádají klasické dynamické reproduktory.
DIPTYQUE AUDIO – DIPOLOVÁ KONCEPCE NA POLI OTEVŘENÝCH REPROSOUSTAV
V příštím díle se podíváme blíže na to, jak to kluci z Diptyque Audio vlastně dělají, že jim to hraje tak dobře.
POSLECHNĚTE SI DIPTYQUE AUDIO. POZNEJTE ČISTOTU A PŘESNOST OTEVŘENÉ OZVUČNICE NA VLASTNÍ UŠI. REZERVUJ SI POSLECH ZDE
HIFI STUDIO ORCHESTRA INSTRUMENTS
ADRESA HIFI STUDIA – JIRÁSKOVA 2188, HRANICE , Tel.: 739021027





